Manifest NAP

Manifest

Vyzýváme vedení města Plzeň k prověřování případů nadměrného používání síly ze strany městské policie.

Mezi poskytovateli sociálních služeb, policií, úředníky i politiky v Plzni už léta existuje veřejné tajemství, že policie pravidelně používá nezákonné násilí vůči lidem bez domova. Ale nikdo o tom nechce veřejně mluvit.

Poskytovatelé a pracovníci sociálních služeb se bojí otevírání těchto témat. Důvodem je oprávněný předpoklad, že za zveřejnění jednotlivých příběhů se budou příslušníci policie lidem bez domova mstít dalším nebo větším násilím. Samozřejmě mnohem více se o tom bojí mluvit sami oběti tohoto násilí, tedy lidé bez domova..

Náš projekt vychází z unikátního zdroje. Jsou to výpovědi samotných strážníků, kteří se přiznávají, že byli svědky brutálního protiprávního jednání. V bakalářské práci “Etnografie uplatňování sociální kontroly vůči lidem bez domova”, která je napsaná zaměstnancem Městské policie Plzeň, autorovi kolegové anonymně uvádějí:

“Jednou nám donesla bezdomovkyně na služebnu dort, a kolegové ho prostě vzali během noční a hodili ho do obličeje nějakému bezdomovci a celé si to nahrávali” (Gita*)

“Třeba vím, že někdo má rád, když může ty bezdomovce mučit, jako třeba polévat vodou v mrazech a podobný prasárny” (Dana*)

“Myslím si, že probouzení lidí pepřovým sprejem se děje, protože už to pár kolegů vyprávělo, že když to nejde po dobrým, tak to jde tímhle způsobem” (Dana*)

Je důležité zdůraznit, že vedení Městské policie Plzně bylo o výzkumu informováno a všichni vypovídající věděli, k čemu rozhovory slouží.

Jsme si vědomi toho, že ne každý strážník používá při své práci nezákonné násilí. Je zřejmé, že pro ty, kteří s takovými praktikami nesouhlasí, je obtížné proti svým kolegům vystupovat. Proto si obzvlášť vážíme každého, kdo se nebojí o tomto tématu mluvit nahlas.

Zároveň si uvědomujeme, že příběhy strážníků jen částečně odrážejí neuvěřitelnou míru policejního násilí v Plzni, která se netýká jen městské, ale i státní policie. Z těchto důvodů jsme požádali neziskové organizace pracující s lidmi bez domova, aby s námi sdílely negativní zážitky jejich klientů.

Obáváme se o bezpečí obětí, proto jsme museli příběhy v projektu co nejvíce anonymizovat. Některé příběhy jsme byli nuceni nepublikovat, protože je v nich možné identifikovat konkrétní osoby.

Zde uvádíme tři první citace klientů, které nám poskytli sociální pracovníci. Další svědectví o násilí budeme pravidelně zveřejňovat na našich webových stránkách a sociálních sítích.

“Venku si podali mého kamaráda - to byli státní policajti. Nutili ho klikovat a bili ho. Teleskopákem mu pak zpřeráželi ruce. Vůbec jim nevadilo, že se na ně dívá hodně dalších jeho kamarádů”

“Ležel jsem na záchytce, hulákal jsem, ale měl jsem přikurtované obě ruce, nemohl jsem se pořádně hýbat, přišel policajt a nastříkal mi do očí pepřák”

"Odvezli mě za řeku. Tam už to není jejich rajon. Mrzlo a donutili mě se zout. Boty mi hodili do řeky. Vracel jsem se pak bos do centra za kamarády, kteří mi pomohli sehnat nové boty"

Děkujeme organizacím Spolek Ulice Plzeň, TADY A TEĎ, o. p. s., Středisko křesťanské pomoci Plzeň a kolektivu Food Not Bombs za poskytnutí anonymizovaných příběhů svých klientů. Děkujeme festivalu Jeden svět za pomoc s uspořádáním výstavy v ulicích Plzně. Zároveň zdůrazňujeme, že pohled těchto organizací na problematiku policejního násilí v Plzni se může lišit od pohledu organizátorů výstavy.

Za neuvěřitelnou míru policejního násilí vůči lidem bez domova v Plzni nejsou zodpovědní pouze pachatelé z řad policie, ale také vedení města a politici, kteří nenávist vůči lidem rozdmýchávají. V tom jim asistuje lokální médium, které na vyvolávání morální paniky mezi občany města postavilo svůj obchodní model. Stigmatizace lidí bez domova není doménou jen dnešního vedení města, ale i předchozích.

Primátor, který je zároveň oficiálním šéfem městské policie, otevřeně říká, že “prvním krokem [proti skupinkám narušitelů veřejného pořádku] by měla být represe”. Jenže za narušení veřejného pořádku je často považováno i nevinné sdružování se lidí bez domova v centru města. Strážníci se snaží požadavkům na "vyčištění Plzně" vyjít vstříc nezákonnými a brutálně násilnými činy. Kořeny problému tkví v diskriminační politice, což potvrzuje i výše zmíněná bakalářská práce městského strážníka. “Za hlavní strůjce, kteří požadují odsun bezdomovců do méně exponovaných oblastí, informátoři uvádějí lokální politiky”, píše autor.

Vedení města by mělo zaujmout solidární postoj k lidem bez domova. Primárním přístupem by měla být prevence, nikoli represe. “Úřady by měly spíše než zvedat pěst podat ruku a povzbudit lidi bez domova, aby se domáhali práv, která jim náleží”, píše Komisař Rady Evropy pro lidská práva Nils Muiznieks v reportu o kriminalizaci bezdomovectví v Evropě. Bydlení a bezpečné užívání veřejného prostoru jsou právem každého člověka bez ohledu na zásluhy. Jsme připraveni náš postoj k této otázce osobně diskutovat s vedením města a městskou policií v rámci veřejné debaty.

Vyzýváme vedení města, aby se vyjádřilo k danému problému a provedlo interní vyšetřování městské policie ve věci používání nezákonného násilí ze strany jeho zaměstnanců. Je přímou odpovědností primátora a příslušných odborů, aby v městské policii nebyli lidé, kteří považují za normální “probouzet lidi pepřovým sprejem”, “zpřerážet ruce teleskopákem” nebo nutí lidi, aby se “navzájem fackovali”. Strážníci, kteří vidí nezákonné jednání svých kolegů, by měli mít možnost se proti němu bezpečně vymezit.

Tuto výstavu pořádáme, protože věříme, že sociální práce nekončí u rozhovoru s klientem nebo jeho doprovodem na úřad. Sociální pracovníci musí bojovat za ochranu práv svých klientů i na politické úrovni a otevírat nepříjemná témata, o jejichž existenci vědí, nikoliv o nich mlčet.

Naším cílem je, aby policejní nebo jakékoli jiné násilí vůči lidem bez domova nebylo normou. Apelujeme na politiky, aby lidé bez domova nebyli nástrojem populistické volební kampaně, která sbírá laciné politické body. Pořádek, který policie slibuje není možný, pokud je strážníkům dovoleno beztrestně porušovat zákony.

Petice za prošetření aktů násilí, páchaných na lidech bez domova v Plzni městskou policií

Kolektiv NAP:

Ondřej Dvořák — pracovník v sociálních službách

Georgy Mezhuev — pracovník v sociálních službách

Polina Maliuk — fotografka

kolektiv.nap@gmail.com